Jesenický tvrďák 2015

Prvním předpokladem úspěšného závodu je stihnout start. To se nám tedy nakonec s Obuchem a Kurzákem podařilo, i když silničáři na střední Moravě se usilovně snažili o opak... Tolik zavřených silnic (bez značené objízdné trasy) jsem v životě neviděla.  Asi nějací spojenci soupeřů. Nejdůležitější je odhadnout, který zákaz vjezdu se dá projet a který ne. Před večerní etapou se ještě snažím rozházet věci do dep, a tak na start přibíhám minutu předem zavazujíc si tkaničky. 

Moje nekoncentrovanost se záhy projevuje, když místo na jedničku vyrážím směrem na čtyřku. Naštěstí si to uvědomuju při dalším pohledu do mapy a nestojí mě to víc jak 15 vteřin. Noční orienťák posloužil jako příjemné rozběhání před hlavním závodem a teď už rychle do hajan.

Start nočáku

Zkušenosti mi říkají, že se před závodem musím pořádně nasnídat, ale ve čtyři ráno je to prostě boj. Něco do sebe nasoukám, odnesu věci do dep, s ostatníma holkama koukneme na start chlapů a už jedem na náš start. 

Jídlo do mě padá úplně samo :-D

Do potoka vybíhám první díky pořadí z nočáku a vydávám se vstříc náročné trati. Do kopce na Ovčárnu mně to běží výrazně líp než loni a holkám o nějaké dvě minuty odskakuju. Jenže jsem slečinka a převlíkám se do suchých cyklokalhot, čímž se na mě Lucka skoro dotáhne. Časovka na Praděd je výživná, nohám se po běhu moc nechce. Nahoře fičí jako vždy, tak oblíkám bundu a sjíždím do Břidličné. Ve sjezdu mě suše předjíždí Lucka, nemám šanci se jí udržet aniž bych jela v háku a říkám si, že to bude asi slušný souboj.

Depo na Ovčárně

K bazénu přijíždím nějaké dvě minutky za Luckou, která sedí na schodech, protože bazén je zavřený. Od pořadatelů dostáváme pokyn, že se máme připravovat, shazuju tedy všechno oblečení, oblíkám plavky a bazén akorát otvírají. Pro jistotu dávám magnézko a vzhůru na 800 metrů plavání. Tentokrát je větší slečinka Lucka a převlíká se až v šatně, takže do bazénu lezu o něco dřív. Plavu jen o trochu pomaleji a díky rychlému depu z bazénu odjíždím první. Na střelnici se mi daří nad očekávání a trefuju tři terče z pěti, takže mám pořád mínus jedno trestné kolo (za NOB). 

Ze střelnice přejezd na kole na Hartu, že by mi to nějak moc šlapalo se říct nedá.. Ale na kajaku si aspoň odpočinou nohy. Díky pondělním pádlování na Vltavě to není takové utrpení jako minulý rok. I tak mě ale Lucka dojíždí a předjíždí.

Vzhůru na kajak

V depu se převlíkám, už je teplo na krátký dres a na MTBO vyjíždím nějaké tři minutky za Luckou. Moc mi to nešlape, Lucka je na kole rychlá, asi ji jen tak nestáhnu. Na kole dávám párky a sýr a bojuju dál. První kontrola je potápění v lomu a mně je jasné, že to je skvělá šance, jak ubrat něco z Lucčina náskoku. Když přijíždím k lomu, Lucka se souká do dresu a do bot. Říkám si: "Jestli chci bojovat o vítězství, musím bojovat se vším všudy." A po vzoru kluků z loňska skáču do vody tak, jak jsem, sundám jen helmu (prej nadnáší, když se chce člověk potopit) a batůžek. Od lomu vyjíždím do minuty za Luckou a na rovných úsecích ji mám na dohled. Využívám toho, že mám na kole mapník (který mě asi naopak brzdil ve sjezdu) a nezdržuju se vyndaváním mapy. Mám teď skvělou motivaci, chytám druhý dech a Lucku záhy dojíždím a předjíždím. Nechápu, kde se to ve mně bere, ale cítím, že mám sílu se do toho pořádně opřít.

:-D Profík na bruslích

Na brusle přijíždím asi tři minuty před Luckou a svištím ke Škaredé jedli a zpět. Na konci vyšvihnu luxusní taneční kreaci, když se mi brusle zadrhne o šišku, naštěstí bez pádu. V depu pobavím holky, když čtyřikrát na otázku, co chci k jídlu, odpovím banán. Jenže na banány se ták dobře závodí!

Rychlý přejezd na Orientku do lanáče a vzhůru na lezení. Trojka není moc trojka, ale dávám ji bez problémů, i když na jeden chyt si musím trochu vyskočit. Do druhé cesty jen povinně nastoupím, abych šetřila čas, trestná kola umazávat nepotřebuju a další už nikde nehrozí. Lanové překážky jsou pěkné zpestření, ale zadarmo to pro unavené tělo taky není... Ještě oblézt boulder na závěr a můžu se vydat na orienťák.

Lanáč

Kopec na začátku je dost pekelnej, doufám, že ho nedokáže běžet nikdo :) Kontroly nacházím bez problémů, mapa je kvalitní a při odjezdu zjišťuju, kolik za mnou vybíhala na orienťák Lucka. Bylo to nějakých 10 minut, to už by mě nemusela stáhnout. Na kole se šnečím do Nové vsi, cpu do sebe gel a tyčku, nohám už se moc nechce... 

V centru dostávám mapu na poslední disciplínu a volným klusem vyrážím na horský orienťák na turistické mapě. V kartičce čtu popis: skála nahoře, mířím tedy po hřebeni na vrchol a kontrola nikde. Určitě jsem správně, to je divný. Začínám oblejzat všechny možné vršíčky skalek a nakonec se vydávám i pod skály. Už si skoro říkám, že tam ta kontrola prostě není a že poběžím dál, jenže v hlavě mi běží, že když tady ta kontrola někde je a já ji nebudu mít, tak se připravím o vítězství. Už jsem smířená s tím, že počkám, že mě doběhne Lucka a pak si to rozdáme ve finiši. Nakonec ale kontrolu najdu u paty jedné skály a nadávám na pořadatele. Při pohledu do mapy ale zjišťuju, že přímo u kontroly je popis: skála pata, no toto. Pokračuju dál a uklidní mě, že potkám Lucku na kole, která teprve jede do centra. Tak to je dobré, pokud nebudu dělat žádné kraviny, tak by mě stáhnout neměla. Další kontroly jsou bez problémů a já si po necelých sedmi hodinách  závodu dobíhám pro vítězství!

Konečně do cíle

Vyhlášení vítězů

Pořadatelé opět připravili super závod se skvělým zázemím i občerstvením na trati, děkuju! A za pěkné fotky vděčím Materovým, také díky! Výsledky i s podrobnými časy jsou k vidění na stránce závodu.

PS: Druhý den jsme s klukama překvapili bajkery, když jsme na závod ČP v MTBO přijeli s loděma na střeše. A můj první závod v elitě řádně bolel, i když ostuda to až taková nebyla :)